Lidé a tradice

 Jazyk, lidé, tradice historicky je provensálština dialektem okcitánštiny, známé jako jazyk d´oc a historicky spojené s katalánštinou. Existuje několik místních specifik, např. v okolí Nice se hovoří nářečím, které je nejbližším jazyku trubadurů. Provensálština byla rozšířena zejména do 19.století, kdy byla země připojena k Francii a centralizovaná vláda vyvíjela nemalé úsilí, aby se všech krajích mluvilo francouzsky. 

V polovině 19.st.sílila snaha o oživení jazyka. Hnutí bylo vedené spisovatelem Frédericem Mistralem, který psal v provensálštině a stal se nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Dnes se učí na školách i na universitách, ale mluví s ní jen malá část obyvatel, asi kolem půl milionu, většinou starších obyvatel.

Na závěr vesnických slavností se již od středověku tančí farandola, zejména v Arles a okolí. Muži a ženy se vezmou za ruce nebo jsou spojeni provázky či kapesníky a začnou rychle poskakovat v rytmu tamburíny nebo galoubetu, což je flétna se 3 otvory. 

Prakticky každá sklizeň je důvodem k oslavě - vína, třešní, oliv, rýže. Další tradicí je slavení vánoc. Rodiny obvykle chodí na mši na Boží Hod a pak doma pořádají hostinu s 13 deserty, které představují 12 apoštolů a Ježíše - Caleno vo Careno. Na Tři krále nechybí na stole galette des rois - koláč králů, nadýchaný koláč, plněný mandlovým pudinkovým krémem a ozdobený papírovou zlatou korunkou. Ten, kdo najde ve svém kousku zapečenou figurku, je korunován na krále nebo královnu.

Náboženství 

Obyvatelé Provence jsou převážně katolíci, přes 80%. Druhou největší skupinou tvoří muslimové a najdeme zde i nejpočetnější evropskou menšinu Židů ( synagogy Marseille, Avignon, Cavaillon ).

Sport 

Určitě nejpopulárnější je fotbal, zejména proto, že místní klub, Olympique Marseille se umisťuje v přední části tabulky fotbalové ligy a slavný Zinedine Zidane pochází z Marseille. Velkou a dostupnou zálibou je i cyklistika, která má spoustu příznivců.

Nesmíme zapomenout ani na pétanque, provensálskou národní zábavu, která má i vlastní muzeum a mistrovství světa! 

Hra byla vynalezena v r.1920 rodákem z La Ciotat, který trpěl těžkou artritidou. Nemohl se pohybovat a hrát své oblíbené kuželky ( longue boule ). Proto se nerozebíhal a při vypouštění koulí stál na místě. Tomuto stylu se začalo říkat pieds tangues ( svázané nohy ) a z tohoto slova se vyvinul název pétangue. 

Pravidla jsou jednoduchá. Sejde se asi 2 - 6 lidí, kteří vytvoří dva týmy. Každý hráč má 3 plné kovové koule ( 650 - 800g ). Na začátku hry se obvykle losuje, kdo bude začínat. Hází se malá kulička cochonet ( prasátko) o průměru 30-50 cm z malého kruhu, označeného v písku na vzdálenost 6 - 10m daleko. Pak se hráči z obou týmů střídají a snaží se dohodit kouli co nejblíže prasátku. Hráč se snaží i vystřelit soupeřovu kouli z výhodného postavení. Povinně se hází spodem.

Tým, jehož koule je nejblíže prasátku, vyhrává kolo a získává 1 bod. Vyhrává tým, který nasbírá 13 bodů.